Martina Doležalová

Učitel Jógy

Jsem Vodnářka. To leccos vysvětluje. Popravdě netuším, co je to nuda. Když mě malé městečko pod horami na severozápadě Čech (ano, to je zhruba tam, kde se teď točí všechny ty děsivé krimi seriály) vyvrhlo po maturitě na gymnáziu a roce stráveném na chomutovském regionálním radiu Agara do Anglie, objevila jsem spoustu nových horizontů a zjistila, co je to svoboda a nezávislost – a zároveň zodpovědnost za vlastní rozhodování a jednání. A tak jsem dospěla. A uvědomila si, že: svobodomyslný chaos nemusí být vždy kreativní a bohémství není vždy okouzlující. A pochopila jsem, co je sebekázeň a disciplína… asi tam někde začala v podstatě má cesta jógy… „Cesta sebe samého, skrze sebe samého, k sobě samému.“ (Bhagavad Gita) Po návratu z Anglie jsem vystudovala na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (anglistika – bohemistika) a na dobu jednoho semestru si vyzkoušela semestrální studijní Erasmus program v Dublinu. Ohromně ráda píšu. Například recenze na různé kulturní akce na pražských scénách pro nekomerční portál www.nenudtese.cz. V březnu 2012 jsem vydala svůj knižní debut, povídkovou sbírku Kolej Today, pak se v prosinci 2012 objevil román Ztracené cesty na útěku domů, a v srpnu roku 2016 vyšel román Zítřek byl včera. Když zrovna nepíšu a nevěnuju se józe, cestuju, hraju na kytaru, tančím a vyrábím různé umělecké předměty. Aktuálně působím na VŠCHT Praha jako lektorka anglického jazyka a češtiny pro cizince, jezdím na zahraniční stáže do Francie a v létě 2011 jsem učila také na EPU v Hanoji, kde se na kolejích praktikovalo ráno, v čase oběda i večer množství zajímavých věcí na dvoře školy: mezi nimi jóga; vyučující a studenti pospolu; hromadná praxe, ale každý po svém, ve svém rytmu. Bylo to nádherné a inspirující. Tam má láska k józe zakořenila hlouběji... A spustila se moje zpočátku nepravidelná, posléze velmi pravidelná jogínská praxe, zejména když před několika lety došlo k zásadnímu obratu v mém osobním životě a mé tehdejší (dočasné) zdravotní potíže se ukázaly být psychosomatického, nikoli fyzického rázu. Jóga mě naučila uvědomit si, že rovnováha fyzická a psychická nemusí být nutně setrvalým stavem, ale lze udělat leccos proto, aby se takovým stala.